Zajímavosti

Největší dominantou obce je kostel sv. Mikuláše. Historie farního kostela v Nevojicích sahá patrně až k samým počátkům osady. První zmínka o kostele je v listině z roku 1378. Založení kostela bylo patrně spjato s tvrzí, která stála několik metrů jižněji od kostela, v nynější farní zahradě. Zasvěcení kostela sv. Mikuláši patří ke starým zasvěcením, která ukazují až do 13. století a doby ještě dřívější. Za třicetileté války byl kostel vydrancován a vypálen švédskými žoldáky. Po více než dvaceti letech od skončení války, hrstka zbylých obyvatel, s hmotnou pomocí majitele panství, dokončila obnovu kostela. Až do roku 2008 byla dominantou obce poslední ze tří lip, které vysadila školní mládež na jaře roku 1889,  na památku 40. výročí panování císaře Františka Josefa I. Lípa byla vyvrácena vichřicí 1. 3. 2008. U příležitosti oslav v roce 2009, ke 140. výročí založení farnosti, budou znovu vysázeny dvě lípy.

Ministerstvo kultury ČR vyhlásilo dne 12. 11. 1998 farní kostel v Nevojicích za kulturní památku. Kostel však nebyl postaven jako kulturní památka. Od svého počátku až do současnosti byl jedinečným svorníkem života v původní osadě i zárukou integrity pozdější obce. Až do zřízení školy byl kostel jediným vzdělávacím centrem osady, kde kancionál byl možná jedinou českou knihou, která se tehdy dostala osadníkům do rukou. Od svého založení po dlouhá staletí byl místem, kde se rozvíjela lidová kultura a pěstoval lidový zpěv. Ne nadarmo se říkávalo, že kostel je konzervatoří vesnice. Do dnešních dnů je hmotným dokladem houževnatosti a obětavosti předků, kteří dokázali předávat víru z generace na generaci až po naše časy. Stále je vděčným námětem výtvarníků a krajinnou dominantou, nepřehlédnutelnou na cestě z Brna do Uherského Hradiště.

Socha P. Marie Lurdské

V roce 1900 dala obec postavit pískovcovou sochu P. Marie Lurdské na podstavci ze stejného materiálu. Pořízení sochy bylo financováno z nadace Marie Suré z Nesovic. Na náklad obce byla v roce 1999 provedena oprava sochy včetně obnovy textů na obou stranách podstavce. Při vichřici 1. 3. 2008 zasáhla sochu padající lípa a téměř ji zničila i s podstavcem. Její oprava je naplánována na rok 2009.

Pomník padlým

Pod cestou do kostela byl v roce 1945 na náklad obce postaven pomník z kameniny, věnovaný památce spoluobčanů, kteří ztratili svoje životy během let 1. a 2. světové války.

Kříž u mostu přes Litavu

V ose mostu přes Litavu, na severní straně někdejší okresní silnice, dala obec v roce 1919 postavit kříž z bílého mramoru. Kříž měl připomínat útrapy nevojických občanů během 1. světové války. Ve výklenku kříže chybí soška Panny Marie.

Červený kříž

Se nachází na poz. parcele č. 992, vlastník Česká republika, Lesy ČR, s.p., LV 315.
Kříž je situován několik kroků západně od rozcestí bohuslavické a ždánické cesty. Byl zobrazen již na mapě z roku 1763 včetně německého popisu „U červeného kříže“. Zmíněn byl také v popisu hranic v roce 1825, že byl v roce 1799 obnoven. Naposledy byl obnoven v roce 1985 na náklad ing. Jana Klementa z Bučovic.  Místo doposud nese pomístní jméno „U červeného kříže“.

Jubilejní kámen

Na pozemkové parcele č. 970, vlastník ČR, Lesy ČR, s.p., LV 315, několik kroků západně od bohuslavické cesty a naproti nevýrazné vrcholové kóty, uprostřed lesního průseku, zřídili v roce 1898 zaměstnanci nevojického revíru na počest výročí vlastníka panství mohylu z pískovcových kamenů s pamětní deskou, připomínající 40. výročí jeho panování.
V roce 1908 k mohyle přistavili kvádr z bílého vápence s nápisem k padesátiletému panování knížete Jana II. z Lichtenštejna.
Po roce 1945 byla mohyla zničena, ale jubilejní kámen se zachoval. Na náklad Ing. Jana Klementa z Bučovice byla v roce 2001 mohyla obnovena a jubilejní kámen s nápisem byl do ní zabudován.

Informace o kulturních a přírodních památkách

Po dvaceti minutách mírného stoupání z obce,  v komplexu Ždánického  lesa, většinou listnatého, je dostupná síť zpevněných  lesních  cest vhodných pro cykloturistiku, s dojezdem do Haluzic, Kyjova,  Lovčic,  Ždánic a Bučovic. Po hřebenovce Ždánického lesa  až do Lovčiček, Bošovic a  Rajhradic. Pro pěší tůry jsou  ve Ždánickém lese pečlivě značené turistické  trasy. V létě  je zde možnost houbaření, v zimě turistiky na běžkách. Cíle turistických  tras z Nevojic jsou v Haluzicích, Bukovanech, Lovčicích,  Ždánicích a  v Kloboučkách. Severně od obce se nacházejí menší útvary  listnatého lesa na výběžcích  Orlovicko - litenčické pahorkatiny.  V lesním údolí,  asi půl hodiny jižně od obce, je letní rekreační  tábor Jitřenka s koupalištěm. Blízké koupaliště je také  v sousedním Letošově a v Bučovicích. V obci je stále  živá tradice  "klepání" v předvelikonočním týdnu,  "mrskutu" o velikonočním  pondělí a masopustního  průvodu maškar s voděním medvěda. Pro turistiku všeho  druhu  se doporučuje mapa Slovácko, Chřiby a jižní Haná č. 90 v měřítku  1:50.000,  kterou vydal Klub českých turistů.

Chráněná  území

Silnice I/50 vymezuje  severní hranici chráněného  přírodního parku Ždánický  les. V severní části katastru jsou chráněná území  Malhotky,  Roviny a Hašky s výskytem ponticko - panonské květeny.  Od  roku 1998  je chráněným přírodním útvarem také alej lip  a kaštanů, lemující cestu od  autobusové zastávky k budovám  revíru.

Památky v okolí

V nedalekých Bučovicích stojí za shlédnutí  renesanční  zámek postavený ve 2. polovině 16. století podle projektu italského  architekta Pietra Ferrabosca di Laino. V přízemí zámku jsou bohatě  zdobené sály. Je zde také Muzeum Bučovice se stálou  expozicí historie Bučovic a okolí, i  příležitostnými regionálními  výstavami i výstavami s obecnější tématikou.
10  km západně  od Bučovic je město Slavkov s barokním zámkem, postaveným v  17.  století podle projektu Domenica Martinelliho pro významný rod Kouniců, s  hodnotnou obrazárnou a dalšími pozoruhodnostmi  týkající se bitvy u Slavkova v  prosinci roku 1805.
V sousedních  Nesovicích, asi 4 km na východ, na výšině  vlevo, ve směru  jízdy do Uherského Hradiště, upoutá turistu renesanční tzv. nový  zámek ze 2. poloviny 16. století, který je po mnoha letech  letos první sezónu  přístupný pro veřejnost.