O obci

Městys Brankovice se rozkládá podél obou stran říčky Litavy, 11 km od Bučovic, v nadmořské výšce 260 metrů.

Pravěkou minulost  Brankovic dosvědčují archeologické nálezy, které byly v nedávné minulosti učiněny v katastru městyse. První zmínka je již z dubna 1936. Při kopání základů pro kůlnu, na dvoře starosty Antonína Navrátila, byla nalezena kostra skrčence z mladší doby kamenné. U kostry byla zvonovitá hliněná nádobka a kamenné kladivo. Kostra byla pečlivě vyhrabána za přítomnosti archeologa a odvezena do Muzea v Brně.
V průběhu výstavby průmyslové zóny byly odkryty další archeologicky významné objekty a nálezy, které zásadním způsobem obohatily poznatky o této lokalitě. Celkem se podařilo prozkoumat a zdokumentovat přes 450 zahloubených objektů, z toho 44 hrobů. Nově bylo zjištěno osídlení i z pozdní doby kamenné a doby bronzové, dosud na tomto místě neznámé. Po ukončení archeologického výzkumu už nic nebránilo výstavbě průmyslové zóny, která se stala zdrojem pracovních příležitostí   nejen místních  občanů, ale i  občanů z okolních obcí.
Název Brankovice vznikl z osobního jména Branek. Mezi významné majitele obce patřili Anka, Vilém a Bohuněk z Brankovic, kteří  byli v roce 1348 zaznamenáni  v zemských deskách, v souvislosti  se změnami šlechtického pozemkového vlastnictví v Brankovicích. Jedná se o první písemnou zmínku o vsi. K dalším významným osobnostem patří  Tas  z Ojnic, který daroval Brankovicím lesy Chroustová a Vysoká ( zda se tak stalo roku 1512, jak je uvedeno v opise darovací listiny z roku 1178, nelze bezpečně prokázat). Spojil tak Brankovice s panstvím bučovickým.  Přibližně v této době vznikla  nová část obce Tasov, nazvaná podle svého šlechtického zakladatele, Tasovy dcery Anny, provdané za Václava z Boskovic. V roce 1533 se stala paní bučovického panství. Velké společenské změny nastaly po roce 1848. Na jejích panstvích  byla zrušena robota a vrchnostenská správa šlechty. Rychtáře nahradil starosta. V letech 1949 – 59 byly Brankovice součástí bučovického okresu, který byl v roce 1960 připojen k vyškovskému.
Nejvyšším rozhodnutím J.V., ze dne 2. února 1899, byly Brankovice povýšeny na městys a toto označení bylo obci uděleno zpět Parlamentem České republiky s účinností od 10. října 2006.
Na památku příhody zaznamenané v kronice, která se stala na podzim 1805, kdy se schylovalo k bitvě mezi Napoleonem a spojeneckými vojsky rakouského císaře Františka I. a ruského cara Alexandra, se občanům Brankovic  říkalo v okolí Bučovic „brankovští Rusové“. Z tohoto roku je pověst o knížeti  Děvuchovském, ruském důstojníkovi, který přijel s dvaceti muži do Brankovic. Mezi zvědavci se mu zalíbila Růženka, mladá  dcera sedláka Hladkého. Kníže povečeřel v hostinci a nocleh měl připraven u sedláka Hladkého. Požadoval, aby mu Růženka byla po vůli, jinak chtěl zapálit chalupu. Mezi  knížetem a hospodářem došlo k potyčce, při které  byl kníže zastřelen.  Strhla se bitka mezi vojáky a sedláky.   Když vojáci viděli přesilu sedláků, zapálili sedlákovu chalupu a dali se na útěk k Bučovicím. Ze strachu před pomstou Rusů utekli všichni obyvatelé do lesů. Poražení Rusové v bitvě u Slavkova však na Brankovice zapomněli.
Z doby okupace patří mezi významné  osobnosti obce Ladislav Kadlec a Josef Jedlička, kteří odešli za hranice  a po dlouhých útrapách byli zařazeni do čs. bombardovací perutě RAF. Ladislav Kadlec padl  nad kanálem La Manche. Josef Jedlička se vrátil šťastně do vlasti a u příležitosti osmdesátých narozenin  mu bylo v roce 1999 uděleno čestné občanství obce Brankovice ( + 2002).
Dnem 1. ledna 1950 převzaly Brankovice matriční agendu od farních  úřadů MNV. Do brankovského matričního obvodu patří obce Malínky, Kožušice, Dobročkovice, Nemochovice a Chvalkovice u Bučovic.
V červnu 1998 udělil předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky obci  znak a prapor. Autorem návrhů obecních symbolů je heraldik Miroslav Pavlů.

Městys je spravován zastupitelstvem městyse ( 15 členů). Dalšími orgány jsou rada městyse, starosta, úřad městyse a zvláštní orgány městyse. Městys je zřizovatelem školy, která má od roku 1993 právní subjektivitu.  Počátky školství v Brankovicích jsou  popsány ve školní kronice již z roku 1889.
V prosinci 1991 vrátily obci Jihomoravské státní lesy v Bučovicích  lesy Žaroušky a Chroustová v celkové výměře 185 ha.
V Brankovicích má  praxi praktický a zubní lékař, jedenkrát týdně dojíždí dětský lékař. V  roce 1951 byla otevřena lékárna. Od roku 1965  byly zdravotní služby umístěny v novém zdravotním středisku.
Od roku 1993 má městys veřejný vodovod a od roku 1994 je  plynofikován.
V městysi působí také knihovna s veřejným internetem, umístěná v budově úřadu.

Mezi dominantní stavby patří kostel svatého Mikuláše ( v nynější podobě byl postaven v roce 1714), dále základní škola a mateřská škola s tělocvičnou a krytým plaveckým bazénem ( základní kámen byl položen 8. června 1947, architekt Bohuslav Fuchs). V současné době školu navštěvují žáci z 12 spádových obcí. Na okraji městyse byla zbudována vodní nádrž Hlavatka, v roce 2006 byl otevřen sportovní areál a v roce 2008 byla znovuzrozena studánka „ Svatá“. V Brankovicích působí tyto organizace: Sbor dobrovolných hasičů Brankovice ( v roce 2005 slavil 110. výročí založení a patří k nejstarším společenským organizacím ), Myslivecké sdružení Litava
( vzniklo v roce 1980), Sokol Brankovice ( založen 1909)  a Občanské sdružení Branek.

Počínaje rokem 2001 se v Brankovicích  každoročně konají obecní hody, vždy třetí sobotu v měsíci srpnu.

Starosta obce Josef Hlaváč inicioval vedle tradice hodů rovněž vznik  brankovického kroje a dechové písničky.  Na návrhu kroje, za odborné konzultace katedry etnografie Filosofické fakulty Masarykovy university v Brně,   začala pracovat PhDr. Ludmila Tarcalová, pracovnice Slováckého muzea v Uherském Hradišti, počátkem roku 2001 ve spolupráci s obcí. V průběhu práce byla zjištěna skutečnost, že se v Brankovicích nepoužívalo krojované oblečení. Proto byl vytvořen návrh nového kroje.  Při tvorbě návrhu bylo vzato do úvahy, že kroj má odrážet charakter  území ( chudší kraj ). Proto byla  zvolena varianta prostého oblečení bez výraznějšího zdobení, avšak barevně i provedením pestře vedených linií.
Vytvořením textu k dechové písničce byl požádán  Vladimír Salčák. Za hudebního doprovodu Zdeňka Gurského vznikla „ Polka z Brankovic “ ( úvodní sloka skladby „ Teče voda, teče ze Chřibú, potúček zkalený,…).
Tradice  hodů se ujala a dnes chodí v hodovém průvodu  až 80 krojovaných.  Díky hodové chase, společenským organizacím i vedení úřadu městyse, kteří se podílí na přípravách  i dobrém průběhu hodů, se hody v Brankovicích těší velkému zájmu domácích i přespolních.