O obci

Snovídky  se poprvé připomínají v listinách roku 1360 (dle Volného). Toho roku prodala Markéta ze Snovídek a její syn Stanimír dědiny Snovídky a Lovišky (snad dnešní Lovčičky) Markétě z Wildenberku. Další majitelé osady se často střídali – 1368 Pešek ze Zdetína, 1390 Hynek a jeho bratr Albert Vek z Miličína, 1392 Jaroš z Cimburka. Roku 1406 Beneš z Benešova na Kvasicích prodal Snovídky se dvorem faráři v Krampsíně Zbyňkovi a jeho bratrům Janovi Krumpsínovi z Želechovic a Janu Húsovi z Krumpsína. V roce 1437 Jindřich Húse z Krumpsína prodal osadu Krištofovi ze Žarůšek, a ten ji obratem prodal bratrům Mikšovi a Hynkovi z Ojnic. Jejich potomek, Tas z Ojnic, byl pánem Snovídek i bučovského panství. Od té doby měly Snovídky s Bučovicemi (8 km na západ) stejné majitele.
Snovídští museli uvedeným pánům robotovat. Dle listin o vyproštění musel pololáník ročně vykonat 130 dnů pěší roboty, za kterou dostal 10 zlatých a 6 6/10 kr. stříbra, čtvrtláník pracoval 65 dnů v roce za poloviční odměnu. Domkáři robotoval někteří 26 a jiní 13 dnů v roce a dostávali 1 sáh (staročeský sáh = 1,7742 m) dříví. Za výkupné z roboty se dříví zřekli.0
Osada byla přifařena do Nemotic. O starém kostele se nedochovaly žádné zprávy. S jistotou víme, že stál zčásti na jiném místě a to asi o 8 až 9 metrů níže. Zjistilo se to v roce 1838, když se u fary dostavoval sklep. Z půdorysu starého kostela, který je v knížecím archivu v Bučovicích je jasné, že původní kostel byl menší. Nový kostel byl vystavěn roku 1793 patronem Aloisem Liechtensteinem. Základní kámen položil tehdejší kaplan Václav Weinlich. Je vpravo od hlavního oltáře a obsahuje výpis událostí, které se udály v tehdejší době a i peníze, jimiž se platilo. Kostel byl vysvěcen v roce 1794 bučovským děkanem Petrem Jiříčkem.
Přiškoleny byly Snovídky také do Nemotic. Až roku 1888 byla obec vyškolena a následujícího roku byla otevřena nová škola, která byla jednotřídní. V roce 1899 byla rozšířena na dvojtřídní.
Obecní kronika byla založena v roce 1924, vyplývalo to ze zákona Československé republiky z roku 1920. V té době bylo hlavním zaměstnáním obyvatelstva polní hospodářství. Mnoho  obyvatel pracovalo rovněž na stavbě železniční dráhy, nebo v továrně v Koryčanech. Někteří dojížděli za prací až do Brna. V zimě si práci hledali v lese, kde káceli a řezali dřevo. V obci bydlel jeden mlynář, stolař, hostinský, dva obchodníci se smíšeným zbožím, byla zde pekárna, cihelna a trafika. Rolníků bylo již jen 12. Půda se obhospodařovala velice dobře, Snovídky byly počítány k obilným krajinám. Na vysoké úrovni byl v obci také chov hovězího dobytka, pěstování cukrovky a různých druhů ovoce, především slívy, jablek a hrušek. S pěstováním ovoce souvisí včelaření. V roce 1924 bylo ve Snovídkách zazimováno 63 úlů. Brambory se pěstují jen pro vlastní potřebu a od dřívějšího hojného pěstování lnu a konopí a následné domácí výroby plátna, se už  počátkem 20. let minulého století upustilo.
V novodobé historii byla obec několik let přičleněna k obci Nemotice (společný MNV), aby byla po roce 1989 opět prohlášena za obec s vlastní samosprávou.